Jizvy na našem těle

Jizva vzniká na místě, kde byl náš organismus poraněn vlivem protržení kůže, ať už úmyslně, nebo nechtěně. Tkáň se po úrazu hojí a jizva je jen nedílnou součástí hojícího procesu. Poškozené místo na těle se regeneruje a zaceluje, přičemž se vytváří nová vrstva kůže. Ta se ovšem často znatelně liší na omak i na pohled a nám tak zůstává viditelná jizva.

Jizvy nejsou vždy stejné, rozlišují se především podle jejich vzniku, a tím pádem také vzhledu.
1. Jizvy po tržném nebo řezném zranění vznikají při náhodném roztržení nebo pořezání kůže. Pokud je rána velká, je potřeba ji zašít, menší vznikají samovolným hojením.
2. Jizva po císařském řezu vznikne při porodu. Protože je řez dlouhý, vyžaduje také dlouhé hojení.
3. Jizva po operaci se různí velikostí. Po operaci zůstane na kůži jizva v celé délce operačního řezu.

4. Jizva po popálení může vypadat různě, záleží na stupni popálenin. U prvního stupně často dochází k úplnému zahojení, u těžších popálenin může dojít až k odumření tkáně a dané místo je potřeba podrobit chirurgické rekonstrukci.
5. Jizvy po neštovicích jsou průvodcem tohoto onemocnění, kdy po svědivých puchýřcích zůstávají drobné jizvičky.
6. Jizva po oparu zůstane na rtu po hnisavém puchýřku.
Léčení jizev
Ránu, i když se již uzdravila, vnímáme kvůli vzniklé jizvě, která může být nadále bolavá. Pokud ale již jizva vznikne, už ji není možné úplně odstranit. Lze pouze zmírnit či zjemnit její výraznost, a to chirurgickými zákroky nebo laserem.

Při hojení rány, kdy jizva teprve vzniká, ji můžeme mírnit tím, že o ní průběžně pečujeme. Základem správného hojení jizvy je pravidelné promašťování postižených míst, nejlépe vepřovým sádlem, měsíčkovou mastí, nebo jiným krémem. Je vhodné nevystavovat je přímému slunečnímu záření. Vhodné je také jizvy při hojení jemně masírovat. Čím více o jizvu budete pečovat, tím lépe se vám zahojí.